Jdi na obsah Jdi na menu
 


Obrazek

 

 21. března 2010 jsme uvítali jaro na semináři

německého spisovatele

 

Obrazek

 

 Pierra FRANCKHa  v Národním domě na Vinohradech

v Praze 2 s názvem:   “Úspěšně si přát“

 

Seminář se konal pod hlavičkou vydavatelství ANAG v Praze
 
 

Obrazek

 
Víte, je mi 57 let. Žila jsem převážnou dobu za totáče – rodiče komunisté a ateisté. Výchova ve škole socialistická, můj život materialistický – do práce, vydělat peníze na jídlo, byt, složenky, úvěry, hadříky a občas
na nějakou dovolenou v Jugošce.
Před cca 4. nebo 5. lety jsem se dostala (díky nemocem, které se na mě valily díky způsobu života) na doporučení k jednomu „chlápkovi“, který mi dvěma úvodními větami změnil život tak, že jsem (plíživě) o tom svém životě začala přemýšlet a vidět ho i z jiné, do té doby (skoro) nepoznané stránky.
 
A tak se stalo, že jsem se dobrala k různé literatuře, k jinému celoživotnímu vzdělávání, než je „Chudý táta – bohatý táta“ , k jinému způsobu zábavy, začala jsem se setkávat s různými lidmi – ale s takovými, o nichž se mi ani nesnilo, že po planetě Zemi chodí. Přestala jsem se prioritně setkávat s nevyléčitelnými „negouši“, kteří mě táhnou někam na dno mechového jezírka a začala vyhledávat lidi, kteří by můj život obohatili a já zase ten jejich. A tak se stalo, že jsem se dostala od mé kolegyně a dnes už i kamarádky dr. Helenky Burianové jako dárek k narozeninám vstupenku na úspěšného německého spisovatele, autora několika hojně čtených (ale ne vždy pochopených – proto pro někoho i neúspěšných) knih Pierra Franckha  (Jak si správně přát, Přejte si jednoduše, ale úspěšně!, Pravidla pro šťastnou lásku atd.).
 
 

Obrazek

 
 
Do Prahy jsme jely každá svým vlakem, daly jsme si schůzku na opravovaném hlavním nádraží Praha (vzpomenete si, jak vypadalo před dvaceti lety? ). Národní dům Vinohrady – krásný sál ve 2. patře (pochválil ho
 i sám přednášející P. Franckh – po prve prý přednášel v takové nádheře) a v něm 450 lidí z celé republiky. Potkala jsem tam některé známé tváře z celé ČR, ale i jednu mladou, krásnou paní, která jela se mnou z Olomouce ve stejném kupé stejného vlaku a pak jsme se spolu opět setkaly – ob židli na semináři! Náhody neexistují!
 
 
Samotný seminář byl jednak poučný, druhak vzdělávací a v neposlední řadě i zážitkový. Obrovská energie a osobní návod k tomu, jak si tedy správně přát, pokud to čtenář nevyčte z řádků (a mezi nimi) v jeho knihách?!
Obsluhovala nás šarmantní dáma v letech v (předražené) šatně. Daly jsme si předražené občerstvení v místním bufíku, ale to nám moc nevadilo, protože autorovy knihy, do kterých jsme si pak vystáli fronty na autogram, byly za 50% ceny.
 

Obrazek

Na oběd jsme se vydali do nedaleké pizzerky – fakt, už  i nás je cítit jiná, nová dimenze….

A v Praze už bylo cítit to dlouho očekávané jaro. Proto jsme si Prahu s Helenkou náležitě vychutnávaly. Prohlédly jsme si náš nový domov - romantický a malebný hotýlek nedaleko Staroměstského náměstí s vyhlídkou na osvětlenou věž radnice a vychutnávaly si zvuky pravidelně odbíjejícího orloje. Užily jsme si Prahu za denního světla i noční, osvětlenou, nádhernou s neopakovatelnou atmosférou (tímto se všem Pražákům omlouvám, že jsem o Praze řekla, že je hnusná!). Všude jsou roztroušené dřevěné stánky s velikonočním zbožím, dobrůtkami, předraženým jídlem a pitím – ale Praha není Bruntál (dnes jsem na YouTube shlédla opakování Comback - Ozzáka – děs, co tam o našem krásném městě všechno zaznělo…..). Na večeři jsme si zašly do malebné vegetariánské restaurace – opět zážitek.

Obrazek

A v pondělí hřálo sluníčko, my posnídaly spolu s pár cizinci v přízemí útulného hotýlku U tří bubnů – doporučuji , a vydaly se do „města“. Užívaly jsme si to a dříve, než Helenka odjela zpět do Brna, aby mě zanechala na pospas Praze, skočily jsme si spolu s asi ještě dalšími třemi diváky na super film „Ženy v pokušení“. Vřele doporučuji – vizážistická podívaná, smutná komedie (smích i slzy, hluboká pravda, bravurní herecké výkony).
 

Obrazek

Druhý den po odjezdu Helenky jsem se setkala s další úžasnou dámou – módní návrhářkou Táňou Havlíčkovou, která se vrátila po ročním působení v Paříži zpět do vlasti a znovu si buduje své podnikání. Výjimečná, houževnatá, pracovitá, krásná osůbka. Bude hostem v mém projektu. Ale o ní až zase příště.

 

Obrazek

Krásné velikonoce a jaro. Užívejte si života plnými doušky, nadechněte novou mízu, roztáhněte křídla a leťte…..                   

                                              Vaše   Dana Luňáková